Tolkienův Pán prstenů se dá nazvat biblí (nejen) dnešní mládeže (nepočítaje tu „zdejší“, která se spíš hlásí k odkazu LaVeye). Nedávné uvedení filmové verze a následný humbuk kolem však toto téma přivedlo snad do všech kulturních sfér (už se těším na Lego figurku Saurona). A ochuzeno nezůstalo ani odvětví tvrdého metalu. Netvrdím, že se dříve tato tématika v metalu nevyskytovala (viz. geniální dílo BLIND GUARDIAN), nebo snad, že by tato severská skupina vznikla „při odchodu z kina“, ale jisté asociace se zde vyskytují, především pak díky zpracování bookletu, k tomu však až později. A ani nemusíte udělat víc, než jen vzít CD do ruky, jehož titulní obrázek je známý obraz Teda Nasmitha „Morgoth & The Hight King Of Noldor“.

Skupina dle vlastních slov hraje severský fantasy metal. Pojmenování je moc neříkající, ale zároveň dost výstižné, protože se jednoznačně zařadit nedají. To lze brát jako klad. Nelpí na jednom stylu, nýbrž jejich hudba je velkou směsicí různých stylů a postupů. Rytmický podklad by se dal na většině desky nejlépe přiřadit k power metalové odnoži, ikdyž dost pochytili i z blacku, něco i z gotiky. Fantasy metal. Nic nového pod sluncem, přesto téma stále živé. Jde jen o zpracování. Na jedné straně stojí skupiny sázející především na mohutné chorály, kouzelné klávesové a kytarové pasáže, na zpěvnost a chytlavost refrénů. Na druhou stranu by se dali postavit především severské, převážně pagan-black metalové spolky. Temná, drsná hudba, melodická, ale přesto nekompromisní. Blackový zpěv, či spíš lépe řečeno skřehot, jest neodmyslitelnou součástí. A právě sem nejlépe BATTLELORE zapadají. Neb svět J.R.R.Tolkiena není jen světem krásných a moudrých Elfů a silných, nevrlých, přesto dobrých trpaslíků, ale i světem, kde neustále zuří válka. Svět neustálého boje, svět temných lesů a podzemních říší, svět krve. Světem bez slitování, kde jen nejsilnější přežívají.

Ale k hudbě samotné. BATTLELORE sázejí především na drsné, sekané rify, příliš se zvukem neměnící, byť rychlost se různí. Doprovázené převážně blackovým (raging) zpěvem. Tyto pasáže se střídají s pomalejšími, melodickými, jež nejvíce připomínají gotiku. Zde pochopitelně přichází na řadu něžný dívčí hlas, podporován akustickou kytarou a klávesy. Dalo by se mluvit o pěkném kontrastu, jenže přechody mezi jednotlivými pasážemi jsou mnohdy příliš ostré, působící až křečovitě. Hudební motivy se sice prolínají, ale melodický doprovod se hned ztratí pod salvou kytarových řezníků. Postrádám zde harmonii, logickou návaznost, ikdyž klávesy zachraňují co se dá. Ani příliš velká instrumentální nápaditost se pod salvou všemožných zvuků nenachází, chybí mi tam nosný motiv, který by byl dále rozvíjen. Jejich hudba je značně proměnlivá, jenže především v rámci skladeb. Co by celek vše začíná splývat, především díky drsným pasážím, které si jsou značně podobné. Většina skladeb se tak drží skoro uniformě schématu: ostrý nástup, melodická vsuvka s ženským zpěvem (nutno poznamenat velmi pěkným) a opět rifový nářez a řev. Druhá „The Grey Wizard“ (hádejte, kdo je v textu hlavní postavou) a čtvrtá „Journey To Undying Lands“ jsou povedené skladby s pěknými melodiemi, jenže, jak již bylo naznačeno, celkový dojem je značná nevýraznost. Až v posledních skladbách alba (baladou „The Green Maid“ počínaje) se konečně projeví to, co bych od fantasy metalu čekal především, a to atmosféra. Jsou zde výraznější klávesy, akustické kytary a celková kompozice skladeb je zdařilejší, než na zbytku alba. Kdyby celou desku pojali alespoň jako „Khazad-dum pt.1 (Ages of Mithril)“, celkové vyznění by bylo jistě lepší. V tomto kontextu nespatřuji význam hrát sekané rify a řev za každou cenu za přínosné. Přesto bych nerad, aby má kritika vyzněla negativně, album má i světlé momenty a slabě nadprůměrné hodnocení zde na místě je.

Závěrem si neodpustím pár poznámek k bookletu. Jeho zpracování je velmi dobré, budí představu staré, zapomenuté knihy se zažloutlými listy pergamenu a otrhanými okraji. Jak si můžete všimnout na fotografii, skupina se zde neprezentuje coby hudebníci, ale jako skupina dobrodruhů z fantasy světa. Lépe však z klasické fantasy RPG hry typu Ishar nebo Baldurs Gate. A tak zde místo kytaristy nebo zpěvačky najdeme Gwaerona, který bojuje s dvěma bastard meči, sladkou elfí kouzelnici Lalaith či zeleného Uruk-Haie ohánějícího se obouruč sekerou. Nic převratného, ale vypadá to zajímavě. Asi jako celé album, příliš nepřekvapí, ale poslouchá se celkem dobře.